Potřebujeme dalšího guru?

Potřeujeme dalšího guru, nebo terapeutickou metodu?

Potřebujeme nový náboženství?

Probůh…jen to ne.

V Česku je podle statistik asi 70% ateistů. Takhle mluví statistika a tenhle fakt může použít každej mudrlant jako argument, proč mu češi připadaj jako velký ignoranti. Tahle statistika ale nezapočítává agnostiky, takže její message je vlastně úplně mimo.

Z mý zkušenosti je v česku téma “života s přesahem” hodně rozšířený a ať už nad tím lidi přemýšlí z jakejchkoli stran, rozhodně v tom ateismus ani ignorantství nevidim. Naopak bych řekla, že velká část český společnosti je taková ta “hledající”. Hledat cesty je samozřejmě obohacující a svým způsobem motivující, ale má to v sobě jeden velkej háček. Člověk se snadno v tom hledání zacyklí. Máme pocit, že přece furt něco děláme, tak by měly bejt znát pokroky, ale my ve skutečnosti nekonáme, jen sbíráme…nasáváme vědomosti a hltáme informace. A hledáme furt další a další směry v naději, že nás konečně nějaká nová metoda spasí.

Já sama jsem byla hodně dlouho hledač. Vyzkoušela jsem spoustu směrů, byla jsem jak houba, která do sebe vstřebává nepřeberný množství inspirujících pravd a poučení. A víte, na co jsem přišla? Úplně každej směr, úplně každá metoda, úplně každej guru chce předat jenom dvě informace – buď tady a teď a dejchej. Jo …to je celý moudro nekonečnýho vesmíru. Takhle prostý a takhle složitý zároveň. Proč složitý? No, protože to neděláme 🙂

Nejenom, že to neděláme, ale my to pořád nechápeme. Mně samotný je to záhadou, ale strašně často se stává, že to prostě “neslyšíme”. Přes všechny naše bloky, očekávání a odevzdávání moci nad svym životem někomu jinýmu jsme zacyklený v kolotoči, že furt hledáme a nenacházíme. Protože tak to přece má bejt, žejo…

Prdlajs.

Moc se mi k tomu líbí citát od Martiny Brandový:

“Věci se začnou dít, až je začneš dělat.”

Tak vzhůru do toho! 🙂