Chceš mi pomoct? Ne díky, čekám na toho pravýho.

…jako bychom potřebovali neomylnýho Boha, abychom se sebou konečně začali něco dělat.

Sociální sítě dávají hlas všem. Nechci tady polemizovat o výhodách a nevýhodách. Je to prostě fakt, kterej v sobě bezpochyby skýtá velkej potenciál.

Kromě podrobný dokumentace obsahu talířů, naaranžovanejch přirozeně působících selfie, politickejch satir, agresivních slovních přestřelek… kromě všech hejtrů a trollů… kromě toho všeho nám zeď na facebooku a feed instagramu v poslední době obohacuje i hodně koučů.

Odkud se všichni vzali?

No… je sice pravda, že podle statistik je česko z většiny ateistický, ale to hlavně kvůli jedný malý chybce ve výpočtu…systému unikli agnostici a lidi kráčející po vlastní cestě. Kdyby se do statistik zařadili i oni, zjistilo by se, že přemejšlení s přesahem, hledání smyslu a touha po naplnění není čechům vůbec cizí.

A právě Ti teď z velký části tvoří novou koučovací komunitu. 

A jo…já do ní asi tak nějak spadám taky 🙂

Ano, můžeme nadávat, že to je děs, že “dneska je kouč už úplně každej”, a nebo se můžeme zamyslet nad tím, proč to tak je. Nespokojenost se svym životem už zdaleka ne všichni chceme řešit nadáváním na ostatní. Dokonce bych řekla, že do většiny zákoutí český společnosti se už dostává myšlenka o tom, jak bejt v depresi, strachu a stresu není normální a nemusí to bejt součástí každodenního procesu…a že s tím jde dokonce i něco dělat. 

Bohužel se ale pořád ve velký míře setkávám s postojem (často spíš vnitřnim, než racionálně vyjádřenym), že začít pracovat na svym štěstí a nedejbože si kvůli tomu i zajít pro radu je projev slabosti. Že “to přece musim zvládnout sám a že ono to vlastně teď zas tak špatný není. Prostě mě jenom moje práce nenaplňuje, neumim pracovat s časem, bejvám často unavenej a potkávám samý kretény, který mě rozčilujou a vysávaj. Ale jinak…jinak je to v pohodě a vlastně se mám moc dobře.”

A přesně proto tady koučové jsou. 

Jasně, někdo je lepší, někdo horší. Někdo Ti nesedne vůbec, ale někdo Tě zase může inspirovat tak, že Tvůj život nabere dočista jinej směr a Ty začneš zažívat plnost a radost ve všech oblastech.

Dnešní doba je o sdílení a pokud chceš něco předat světu, začneš bejt vidět a sdílíš s lidma svoje postřehy, zážitky a tipy. Na internetech je spousta videí, článků a inspirace zdarma, který nám můžou pomoct přesně s těma problémama, který právě řešíme. A ano, někdy je začneme hltat, doufajíce, že do nás ty správný návyky natečou skrz monitor a my nebudem muset dělat už nic víc.

Tak nějak se ale stalo, že když už se rozhodneme vykročit, když se rozhodnem udělat nějakou akci z vlastní strany a začít fakt něco měnit (ne jen poslouchat), začneme vyžadovat od přednášejících, aby se z nich stali bozi. Aby byli neomylný, aby žili stoprocentně to, co prezentujou, aby s našima hodnotama souznili bez jediný odchylky. 

A ve chvíli, kdy se nějaká ta odchylka projeví, máme rázem důvod veškerej jeho obsah přestat brát vážně a ještě se za to chlácholíme, že jsme fakt borci, protože v tomhle bodě jsme na tom líp, než přednášející.

Hmmm… a jako těch dalších 95% obsahu, kterej by nám mohl pomoct s našima skutečnejma problémama radši vyhodíme do koše, než abychom se tim zabejvali. 

Často umíme bejt i pěkně rozhořčený, že jsme se na ten obsah (většinou ZDARMA!!!) dívali a chceme to nějak refundovat. A co by mohla bejt lepší forma kompenzace, než pořádně peprnej a vymazlenej hejt, žejo 😉

Neříkám, že je dobrý kázat vodu a pít víno. Ale není potřeba se inspirovat jenom od Boha. Můžeme se inspirovat i od Boha projevovanýho skrz člověka…se všim všudy.

Prostě se inspirujme od sebe navzájem.

Nenechme si utíkat inspiraci jenom proto, že čekáme na toho pravýho, na toho bezchybnýho…změnu na sobě uděláme stejně jenom my sami, tak se není čeho bát. Když budeme přistupovat k informacím s otevřenou myslí, obohatíme sebe o hodně inspirace a přestaneme se zatěžovat posuzováním, odsuzováním a škodolibostí.

P.S. Malej tip: Když Tě u přednášky napadne: “To je ale blbec, jak tohle může říct/udělat?! To mě teda zklamal!”, zastav se na pár vteřin, dej si nádech a výdech a jdi cestou, která Tě může obohatit. Cokoli mimo je ztráta času a energie.

P.P.S. Proč myslíš, že o tom píšu? 😀 Ano, měla jsem to stejně a právě proto to chci dát na světlo. Ignorace a pasivita jsou někdy vtipný postoje… ale někdy ne.