3+2 tipy jak na trému a úzkosti před koncertem

“To k tomu patří.”

“Tréma je zdravá.”

“To přejde, stačí pořádně cvičit.”

“Představuj si, že o nic nejde.”

Tohle jsou asi 4 nejčastější věty, který jsem slýchávala, když jsem se pídila po tom, jak s trémou pracovat. 

Znáš je taky? A byly Ti taky úplně k prdu?

Pravda je, že tréma a úzkosti spojený s vystupováním na veřejnosti jsou hodně rozšířený problémy u hudebníků ze všech oblastí. Od hraní u táboráku, přes ZUŠky, studium konzervatoří až po akademickou půdu. Představa, že hudebníci studující hudbu několik desetiletí hrajou bez trémy, se zdaleka neshoduje s realitou. A bohužel s ní ani často vůbec neumí(me) pracovat, když na to přijde. Jen jsme si zvykli, že k naší profesi holt patří trochu toho peklíčka a těm pro nás úplně nejpekelnějším činnostem se snažíme v praxi vyhýbat.

Ve sportu je už mentální příprava a práce se stresem běžnou záležitostí. U hudebníků se to pořád nepovažuje za dost sexy téma… asi že sportovci plní kotle pivařů s barevnejma šálkama, který si po zápase užívaj, že “MY jsme vyhráli”, nebo nakopávaj obrubník, protože “oni NÁS porazili” … ta sounáležitost mě nikdy nepřestane udivovat 😉

Ale zpět do hudebního světa a trémy. 

Připravila jsem pro Tebe 5 tipů, který Ti pomůžou trému zpracovat a poradí Ti, jak na sobě můžeš dlouhodobě pracovat.

1. Buď tady a teď. Hmmm… to je trochu klišé, což? No jako jasně, že je, ale fakt to dává smysl. Tréma nás totiž krásně odvádí od toho, co se právě teď děje. Buďto se třeseme, co se všechno může stát (rozuměj podělat), nebo si promítáme to, co už jsme podělali. Jako by nás vůbec nechtěla pustit k tomu, co se děje právě teď. Tenhle stav uvědomění je potřeba samozřejmě cvičit každodenně při jakejchkoli situacích, abychom pak měli u koncertování z čeho vycházet
2. Dostaň se do těla. Tohle úzce souvisí s předchozím bodem. Kdo nám vyčítá minulost a obává se budoucnosti? Mysl nebo tělo? Samozřejmě, že mysl a my máme to štěstí, že její pozornost můžeme hodně rychle dostat jinam přes intenzivní práci s tělem. Možností je spoustu – vytřepávat se, vyskákat se, promasírovat si uši (kde jsou skrz akupunkturní body schovaný všechny orgány), uzemnit se… jakou aktivitu si zvolíš, je jenom na Tobě. Jde o proces pozorování, co Ti dělá fakt dobře a co třeba naopak ne. Ať ale budeš dělat cokoli, nejdůležitější je jít do toho pravdivě a sebe-vědomě. Co tím myslim? O tom je třetí tip.
3. Dělej cokoli, ale dělej to pravdivě a sebe-vědomě. Sama jsem to zažila už mockrát: Dostanu radu ohledně trémy, jako poslušná studentka si ji uložim do pomyslný složky, co dělat před koncertem. Pak přijde ta chvíle, kdy se všichni v zákulisí procházíme sem a tam, nikdo nic neříká, ale když už jo, tak to doprovází nervózní chichot. Potí se mi ruce, buší mi srdce a já si jenom řikám “Sakra, zase? Proč?”. V mysli se mi vybaví ta perfektní rada a já najednou strnu. “No jako ráda bych si zkusila zaskákat, ale to bude vypadat blbě, ne? Co na to řeknou ostatní?” Výsledek je takovej, že pokoutně zkusim aspoň tu masáž uší, ale u toho stejně pořád kontroluju, jestli mě někdo nesleduje a něříká si, že sem fakt magor. Místo abych se zklidnila a dostala do těla, rozjedu mysl na dvojnásobně rychlý otáčky, než byla před “cvičením”. Co z toho plyne? Zaprvé práce na psychice se i mezi samotnejma hudebníkama považuje za něco, bez čeho přece všichni před nima taky přežili. Je to pořád něco trochu extra. A zadruhé umět pracovat s tělem, zklidnit mysl, zpomalit tep, to jsou techniky, na kterejch je potřeba pracovat trochu dýl, než 5 minut před začátkem koncertu. Je to proces. Nechci úplně říkat, že je to “na dlouhou trať”, protože pak míváme sklony to vzdát předem. Je to ale proces, kterej je potřeba cvičit stejně jako stupnice (respektive by se to mohlo cvičit právě se stupnicema – nevim, jak to máš Ty, ale pro mě byly stupnice dlouho jedna velká úzkost 🙂 ). 
4. Přestaň racionalizovat problém. Rozebírání úzkostnejch stavů je určitě taky fajn věc, ale nezaměňuj to za řešení problému. Je opravdu potřeba jít do těla.
5. Pracuj na svym sebevědomí…celoživotně a ve všech oblastech. Ano, to by chtělo další článek s dalšíma tipama 🙂 A ano, asi sem brzo pro Tebe něco posdílim, neboj. Tohle teda není konkrétní tip, ale spíš takovej apel na Tebe, abys to nepodceňova/a. Je důležitý vědět, co děláš a proč. V komunikaci – vnější i vnitřní, ve smyslu aktuálního okamžiku i dlouhodobýho horizontu.

Já sama jsem se rozhodla přispět svojí troškou do mlýna a zčeřit zastaralý nastavení český hudební scény. Pokud potřebuješ s trémou opravdu pomoc, přichystala jsem právě pro Tebe kurz Hudbou k divokosti a sebevědomí.

A pokud chceš zapracovat na svym sebevědomí a oslabit tak trému hned teď, určitě vyzkoušej zvukovou lázeň. Je zcela ZDARMA, můžeš ji mít během několika minut a jít hned do akce. Zvuková lázeň Ti pomůže zautomatizovat napojení na svoje tělo, povede Tě ke zpracování bloků týkajících se posuzování a tak se skrz jemnou praxi dostaneš blíž k sobě a svýmu pravdivýmu sebevědomí.