Potřebujeme dalšího guru?

Potřebujeme dalšího guru nebo terapeutickou metodu?

Potřebujeme nové náboženství?

Probůh… jen to ne.

V Česku je podle statistik asi 70 % ateistů. Takhle mluví statistika a tenhle fakt může použít každý mudrlant jako argument, proč mu Češi připadají jako velcí ignoranti. Tahle statistika ale nezapočítává agnostiky, takže její message je vlastně úplně mimo.

Z mé zkušenosti je v Česku téma “života s přesahem” hodně rozšířené a ať už nad tím lidé přemýšlí z jakýchkoli stran, rozhodně v tom ateismus ani ignorantství nevidím. Naopak bych řekla, že velká část české společnosti je taková ta “hledající”. Hledat cesty je samozřejmě obohacující a svým způsobem motivující, ale má to v sobě jeden velký háček. Člověk se snadno v tom hledání zacyklí. Máme pocit, že přece furt něco děláme, tak by měly být znát pokroky, ale my ve skutečnosti nekonáme, jen sbíráme… nasáváme vědomosti a hltáme informace. A hledáme furt další a další směry v naději, že nás konečně nějaká nová metoda spasí.

Já sama jsem byla hodně dlouho hledač. Vyzkoušela jsem spoustu směrů, byla jsem jak houba, která do sebe vstřebává nepřeberné množství inspirujících pravd a poučení. A víte, na co jsem přišla? Úplně každý směr, úplně každá metoda, úplně každý guru chce předat jenom dvě informace – buď tady a teď a dýchej. Jo… to je celý moudro nekonečného vesmíru. Takhle prosté a takhle složité zároveň. Proč složité? No, protože to neděláme 🙂

Nejenom, že to neděláme, ale my to pořád nechápeme. Mně samotné je to záhadou, ale strašně často se stává, že to prostě “neslyšíme”. Přes všechny naše bloky, očekávání a odevzdávání moci nad svým životem někomu jinému jsme zacyklení v kolotoči, že furt hledáme a nenacházíme. Protože tak to přece má být, žejo…

Prdlajs.

Moc se mi k tomu líbí citát od Martiny Brandový:

“Věci se začnou dít, až je začneš dělat.”

Tak vzhůru do toho! 🙂