Chceš mi pomoct? Ne díky, čekám na toho pravého.

…jako bychom potřebovali neomylného Boha, abychom se sebou konečně začali něco dělat.

Sociální sítě dávají hlas všem. Nechci tady polemizovat o výhodách a nevýhodách. Je to prostě fakt, který v sobě bezpochyby skýtá velký potenciál.

Kromě podrobné dokumentace obsahu talířů, naaranžovaných přirozeně působících selfie, politických satir, agresivních slovních přestřelek… kromě všech hejtrů a trollů… kromě toho všeho nám zeď na facebooku a feed instagramu v poslední době obohacuje i hodně koučů.

Odkud se všichni vzali?

No… je sice pravda, že podle statistik je česko z většiny ateistické, ale to hlavně kvůli jedné malé chybce ve výpočtu… systému unikli agnostici a lidi kráčející po vlastní cestě. Kdyby se do statistik zařadili i oni, zjistilo by se, že přemýšlení s přesahem, hledání smyslu a touha po naplnění není Čechům vůbec cizí.

A právě Ti teď z velké části tvoří novou koučovací komunitu. 

A jo… já do ní asi tak nějak spadám taky 🙂

Ano, můžeme nadávat, že to je děs, že “dneska je kouč už úplně každý”, a nebo se můžeme zamyslet nad tím, proč to tak je. Nespokojenost se svým životem už zdaleka ne všichni chceme řešit nadáváním na ostatní. Dokonce bych řekla, že do většiny zákoutí české společnosti se už dostává myšlenka o tom, jak být v depresi, strachu a stresu není normální a nemusí to být součástí každodenního procesu… a že s tím jde dokonce i něco dělat. 

Bohužel se ale pořád ve velké míře setkávám s postojem (často spíš vnitřním, než racionálně vyjádřeným), že začít pracovat na svém štěstí a nedejbože si kvůli tomu i zajít pro radu, je projev slabosti. Že “to přece musím zvládnout sám a že ono to vlastně teď zas tak špatné není. Prostě mě jenom moje práce nenaplňuje, neumím pracovat s časem, bývám často unavený a potkávám samé kretény, kteří mě rozčilují a vysávají. Ale jinak… jinak je to v pohodě a vlastně se mám moc dobře.”

A přesně proto tady koučové jsou. 

Jasně, někdo je lepší, někdo horší. Někdo Ti nesedne vůbec, ale někdo Tě zase může inspirovat tak, že Tvůj život nabere dočista jiný směr a Ty začneš zažívat plnost a radost ve všech oblastech.

Dnešní doba je o sdílení a pokud chceš něco předat světu, začneš být vidět a sdílíš s lidmi svoje postřehy, zážitky a tipy. Na internetu je spousta videí, článků a inspirace zdarma, které nám můžou pomoct přesně s těmi problémy, které právě řešíme. A ano, někdy je začneme hltat, doufajíce, že do nás ty správné návyky natečou skrz monitor a my nebudeme muset dělat už nic víc.

Tak nějak se ale stalo, že když už se rozhodneme vykročit, když se rozhodnem udělat nějakou akci z vlastní strany a začít fakt něco měnit (ne jen poslouchat), začneme vyžadovat od přednášejících, aby se z nich stali bozi. Aby byli neomylní, aby žili stoprocentně to, co prezentují, aby s našimi hodnotami souzněli bez jediné odchylky. 

A ve chvíli, kdy se nějaká ta odchylka projeví, máme rázem důvod veškerý jeho obsah přestat brát vážně a ještě se za to chlácholíme, že jsme fakt borci, protože v tomhle bodě jsme na tom líp, než přednášející.

Hmmm… a jako těch dalších 95 % obsahu, který by nám mohl pomoct s našimi skutečnými problémy, radši vyhodíme do koše, než abychom se tím zabývali. 

Často umíme být i pěkně rozhořčení, že jsme se na ten obsah (většinou ZDARMA!!!) dívali a chceme to nějak refundovat. A co by mohla být lepší forma kompenzace, než pořádně peprný a vymazlený hejt, žejo 😉

Neříkám, že je dobrý kázat vodu a pít víno. Ale není potřeba se inspirovat jenom od Boha. Můžeme se inspirovat i od Boha projevovaného skrz člověka… se vším všudy.

Prostě se inspirujme od sebe navzájem.

Nenechme si utíkat inspiraci jenom proto, že čekáme na toho pravého, na toho bezchybného… změnu na sobě uděláme stejně jenom my sami, tak se není čeho bát. Když budeme přistupovat k informacím s otevřenou myslí, obohatíme sebe o hodně inspirace a přestaneme se zatěžovat posuzováním, odsuzováním a škodolibostí.

P.S. Malej tip: Když Tě u přednášky napadne: “To je ale blbec, jak tohle může říct/udělat?! To mě teda zklamal!”, zastav se na pár vteřin, dej si nádech a výdech a jdi cestou, která Tě může obohatit. Cokoli mimo je ztráta času a energie.

P.P.S. Proč myslíš, že o tom píšu? 😀 Ano, měla jsem to stejně a právě proto to chci dát na světlo. Ignorace a pasivita jsou někdy vtipné postoje… ale někdy ne.