Kontrabasistkou za 10 dní
Deník jedné cellistky, která se shodou náhod dostala na kontrabasový kurz…
Den první
Basa je těžká.
Nemyslím jako technicky náročná. Je prostě těžká. Dostat do pokoje basu, batoh a kufr bylo dobrodružství na 3 etapy.
Oukej. Už jsem na pokoji…konečně.
Tak si teda něco zkusím.
Au.
Basa na mě spadla a bouchla do ramene.
Den druhý – první hodina
Začínáme prázdnou strunou.
“Máš moc kovový zvuk na géčku” – říká profesor.
“To je snad jedno, ne! Hraju na to druhej den, tywoe…” – říkám si v duchu.
Musím prý rozhýbat zápěstí.
Nejde to. Lidská ruka má přirozeností ke kýženému pohybu na míle daleko.
Den třetí
Kroutím zápěstím jak divá.
Při cvičení, při obědě, při procházce.
Kroutím zběsile a do extrému, protože jinak by se ruka ani nepohla.
Beru do ruky basu a smyčec.
“Hej! Zápestí se hejbe!!”
Bolí to.
Den čtvrtý – druhá hodina
“Hýbeš tím zápěstím moc.” – říká profesor.
“No však jasně…vždyť jsem během včerejška nedělala nic jinýho.” – říkám si v duchu.
Hrajeme stupnice a etudy.
Objevuju nepochopitelný systém kontrabasového hmatníku.
Všechno je strašně daleko.
Den pátý
Pravé ruka už mě nebolí. Zápěstí se přitom stále hýbe – hurá.
Je to ale už konečně správně? Přece jenom už hraju 5 dní.
Chci výsledky!
Hmatník se pro levačku stává přátelštějším prostředím.
Nadšeně posílám video jedné krátké skladbičky celé rodině.
Maminka je nadšená, že se u toho usmívám.
V nastalé euforii píšu profesorovi, jestli bych si nemohla zahrát na veřejném koncertě začátečníků.
Den šestý – třetí hodina
Rozehrávám se před hodinou. To, co mi včera už šlo, dneska vůbec nefunguje. Pecka.
“Tak co, vešla bych se na program úterního koncertu?” – ptám se profesora.
“To záleží, nejdřív to potřebuju slyšet.”
??
Oukej… Jakože držím basu šestý den v životě a mám dělat konkurz o místo na koncertě?
Hrkne ve mě.
Ale ze svých dílčích úspěchů jsem tak nadšená, že se nenechám vykolejit.
“To by šlo.” ozve se po dohrání mé poslední noty.
Juchů!
Dál hrajeme zase prázdné struny.
Zápěstí pořád nereaguje, tak jak by mělo. Ale to je teď trochu jedno. Dnes je téma sklon smyčce.
Padá mi špička…
…padá mi smyčec, padá mi basa.
Depka.
Jdu zase cvičit.
Den sedmý – první korepetice
Povedl se mi hezký tón!! Jako fakt.
Posílám domů druhou nahrávku, tentokrát s koncertním programem.
Zřejmě už se tolik neusmívám. Maminka zvyšuje nároky…píše komentář, že bych měla dělat větší legáta.
Oukej.
Pořád mi občas padá basa.
Vypozorovala jsem, že její padání má dvě verze. Tzv. Horní pád – to je, když se basa jako by “zakloní” a spadne na mě – au.
Nebo tzv. Dolní pád, kdy se basa taky zakloní, ale tak trochu jinak a “sklouzne” mi bodec dopředu. To by se zdálo jako přijatelnější varianta, ale žádný pokoj není dost velký, abych za basou mohla neustále cestovat.
Jdu na korepetici.
Sakra.
Další překážka. Nedošlo mi, že basa je má tak neprůrazný zvuk. Přes klavír se téměř neslyším. Chytám paniku. Ruce tuhnou. Vrže to jak ďas.
“Víte já hraju na basu teprve týden”
“No říkám si, že to tak zní” – odvětí korepetitorka.
Jak jako??
Kde jsou slova obdivu?!
Já hraju na basu týden na den přesně. Na hmatníku skáču jak dívá až do flažoletu (většinou dokonce i vím, co dělám), v pomalém tempu jsem schopná vytvořit pěkný zvuk (někdy i čistě!) a basu zvětšiny úspěšně chytám.
Co víc bych ještě měla umět?
To mi chce říct, že každý začátečník takhle hraje první týden?!
Snažim se to nebrat osobně.
Jdu cvičit.
Den osmý – čtvrtá (poslední) hodina
Jde mi to.
Profesor to sice neříká, ale vypozorovala jsem, že on prostě nechválí. Rozhoduju se, že nebudu čekat pět let, aby se to stalo a chválím se sama.
Profesor neprotestuje. Takže asi fakt dobrý.
Všechno, co jsem se doteď naučila, bere jako hotovou věc a rozebíráme detaily.
Jako vážně?? Já tu basu držím teprve osmý den!!
Prý mám moc cellové vibráto.
Hm…to by se skoro dalo čekat, že.
Cvičíme hladké přechody přes struny, dynamiku, běhy po hmatníku.
Baví mě to.
Ale vím, že to na koncertě nepoužiju. Jednak nemám šanci se to opravdu stihnout naučit, ale hlavně vím, že s tím klavírem to bude stejně taková kontrabasová pantomima, tak se chci zaměřit na výraz, ať mě to aspoň baví.
Jdu cvičit.
.
.
.
Úvodní dvě noty hraju už deset minut. Zvuky se ozývají v náhodné kvalitě. Nemůžu přijít na to, čím to je. Vzdávám to.
Nevadí. Vždyť jsem se stejně chtěla zaměřit na výraz.
Házím smyčcem, tančím, dělám ksichty.
Nojo…ale co když se budu na koncertě stydět?
Prosím kamaráda, aby si mě poslechl a já si tak mohla udělat testovací “show”.
Domněnka se potvrdila. Stydím se. Hraju tak na 30%. Levačka se místy sotva chytá. Basa padá.
Den devátý – koncert
Je to tady.
Dnes budu hodně odpočívat.
Ne že bych se potřebovala tak koncentrovat, ale potřebuju sílu. Fyzickou.
Chytá mě panika, jestli s basou nezakopnu, až budu vycházet čtyři schůdky před pódiem.
Intonace se zlepšuje.
Teda jen namátkově, ale i to je velký pokrok.
Jako by si čisté tóny chtěly uchovat nějaký prvek tajemství – zjevují se jenom, když to nikdo nečeká.
…
Jsem na řadě, jdu na pódium. Bosa.
Nesledujte v tom nic ezo, prostě jsem si zapomněla koncertní boty.
Zjišťuju, že potící se ruce líp dolaďují.
Povedlo se.
Z debaty v hospodě po výkonu vyplývá, že jsem lepší basistka než matka.
Au.
Den desátý – konec
Je po všem.
Na basu už snad nikdy hrát nebudu.
Teď ten krám jenom zase dotáhnout domů.
Výsledek mého desetidenního experimentování si můžete poslechnout ZDE. 🤗
Na nahrávce je slyšet mnoho a mnoho nedokonalostí. Vím o tom 🙂 Nicméně počet dní kurzu je pravdivý. Skutečně jsem začínala od nuly. Mnohokrát mi moje mysl nabízela frustraci a marnost. Jsem si jistá, že pokud bych dovolila svým pochybnostem typu „co když se to nepovede“ nebo „co na to posluchači řeknou“ vyhrát, zdaleka bych nemohla cvičit tak efektivně. Pracovat s trémou a sebevědomím není jen o samotném vystoupení na koncertě. Jestli se chceš taky naučit zpracovat svůj strach, podívej se na mou masterclass 🎯 Zbav se strachu z chyby.
hudebnisebevedomi #trema #stagefright #musiccoach #hudebnikouc #sebevedomi #cello #cellist #cellistfromprague #doublebass
Co je hudební snobismus a jak způsobuje náš neúspěch
Napsala mi kamarádka, že ji trápí vnitřní konflikt ohledně její práce. Je…
