O trémě v hudbě a umění

… i v životě obecně.

Ruce se začnou potit, srdce zběsile uhánět, po čele stékají kapičky potu… Je tady tréma. Strašák všech umělců a také téma mého dnešního článku.

Ano, dneska se chci věnovat trémě, jelikož je nedílnou součástí uměleckého světa, ale zároveň je dalším tématem, které je pouze bagatelizované, téměř neřešené a přitom všudypřítomné. Stejně jako u hudební psychologie, je i téma trémy v uměleckém světě upozaďováno.

Přitom tréma je s námi umělci již od útlého dětského věku. Bojíme se zahrát před rodiči, bojíme se zahrát před lektory, zkrátka se bojíme prezentovat sebe a své dílo veřejnosti.

Jeden instantní návod, prosím…

Není to tak, že by neexistovaly rady, jak se s trémou vypořádat. Právě naopak, instantních návodů jsou desítky, možná i stovky. Ale všechny jsou vesměs zaměřeny na fyzické projevy trémy a snad žádný z nich neřeší problém trémy do hloubky.

Jedním takovým návodem, jak se s trémou vypořádat, je například simulace situace, ve které trémě podléháme. Takže rada zjednodušeně zní: „Zkuste vyběhnout schody, abyste si zvýšili tepovou frekvenci srdce a pak začněte hrát. Vaše frekvence nebude odpovídat normálu a vy se tak můžete naučit s trémou vystupovat.“

Učit se vypořádat s fyzickými projevy trémy určitě není na škodu, ale nedostaneme se díky tomu ke skutečné podstatě problému, nedokážeme dojít úplného vnitřního klidu a hraní si prostě užít.

Nálepky v mysli

Pokud chceme s trémou pracovat, je potřeba si uvědomit, co se odehrává uvnitř nás, co běží v naší mysli a co vnitřně víme.

Řada hudebníků trému racionalizuje. Což znamená, že do mysli zasadí nálepku, logické vysvětlení, že „přeci o tolik nejde“, „nejde o život“ nebo „Je to jen koncert pro rodiče“. Ale právě taková racionalizace vede k nepochopení nás samých. Možná nám to pomůže trémou projít, ale nepříjemného pocitu se nezbavíme. Maximálně tím jen otupíme svoje reakce a to je z dlouhodobého hlediska neudržitelné.

To, že mozku předložíme logický důvod, proč se nebát, zcela zafunguje jen tehdy, pokud si to připustíme vnitřně. Ve chvíli, kdy trému pochopíme a přijmeme ji, pak máme vyhráno.

Sebeuvědomění jako klíč 

Tréma je nesoulad. Tréma nás odvádí od toho, co se skutečně děje. Jak? Vyvolává v nás pocit strachu o život, nejistoty a pochyb. Zároveň nás ale tréma přivádí k tomu, kým jsme. Přivádí nás k našemu vnitřnímu nastavení, k tomu, co děláme a proč to děláme. Přivádí nás k sebeuvědomění.

Tygr z džungle

Tréma, strach, úzkost – to jsou pudy, které nás dokáží ovládat natolik, že naše tělo uvěří, že jde o život. Že nestojíme na podiu před publikem, ale díváme se do očí tygrovi z džungle. Pokud se dokážeme na okamžik zastavit a zeptat se sami sebe, proč zrovna tohle děláme, proč skutečně toužíme vyjít na podium a hrát, pak tyhle pudové strachy zbavíme síly. 

Stejně jako u hudební psychologie i zde platí, že nás nedefinují vnější cíle. Pokud hrajeme proto, abychom ohromili publikum nebo proto, že se to od nás po letech studia očekává, pak tréma přijde.

Ve chvíli, kdy se přestaneme honit za vnějšími cíli a uvědomíme si, že naším pravdivým záměrem je třeba „jen“ radost z hraní, přijde svoboda. Svoboda, která může být taky někdy děsivá, ale jen proto, že ji neznáme. Svoboda, která nás dovede k vlastní síle a díky které dokážeme přijmout sami sebe. Přijmout svou jedinečnost a užít si její sdílení s publikem.

Více o trémě mluvím TADY

Já sama jsem se rozhodla přispět svojí troškou do mlýna a zčeřit zastaralé nastavení české hudební scény. Pokud potřebuješ s trémou opravdu pomoct, přichystala jsem právě pro Tebe kurz Hudbou k divokosti a sebevědomí.

A pokud chceš s trémou zatočit hned teď, stáhni si zdarma TAHÁK PROTI TRÉMĚ.