3 tipy na cestě k pravdivému sebevědomí

Sebevědomí a s ním úzce spojená sebeláska

Oba termíny jsou zatěžkané negativními konotacemi, které nás varují, abychom se jim radši obloukem vyhnuli.

Hlavně být skromný a pokorný…a to i kdybys to měl hrát. 

A v tom je přesně ten největší průser.

Pokora i skromnost jsou krásné ctnosti a to stejně jako sebevědomí a sebeláska. Ale všechny jsou krásné a přínosné jedině tehdy, pokud jsou upřímné. Jen pokud vycházejí skutečně z nás…ne z vypočítavosti, z naučeného slušného vychování, ale z uvolnění. Z uvolnění v naší mysli, v našem těle…v naší jedinečnosti.

Právě až když se umíme takhle sami sobě ukázat, přijmout se a uvolnit svoje strachy, můžeme být skutečně sebevědomí i skromní, můžeme milovat sami sebe nejvíc, jak to jde a zároveň žít s pokorou k celému světu.

Dalo by se říct, že to jsou právě tyhle myšlenky o přirovnávání sebevědomí k oprsklosti a sebelásky k sobectví, které nám znemožňují skutečně poznat sami sebe a pak žít naplno…sebevědomě, divoce, upřímně…šťastně.

Proto jsem se rozhodla sepsat takové 3 základní tipy, které nám všem můžou pomoct na cestě k pravdivému sebevědomí. 

1. Buď pozorovatel/ka. Tohle je snad úplný základ. Ve všech činnostech, ve všech oblastech, ve veškeré komunikaci. Dovol si být (aspoň na chvíli) pozorovatel/ka. Když se totiž necháme naplno vtáhnout, často převezmou kontrolu nad naším chováním vzorce, které nám už k ničemu neslouží, ale jsme na ně prostě zvyklí. (Vlastně nevím, proč mi vadí rozestlaná postel, ale vím, že je to důvod k hádce, žejo.) Není to jednoduché, zvlášť ze začátku ne. Ale v konečném výsledku je to nesmírně osvobozující. Zkus se proto (pro začátek aspoň zpětně) dostat nad svoje ego a jenom pozoruj, co vlastně děláš a jestli víš, proč to děláš. Tohle je základ poznání sebe sama.
2. Oceň se. Myslím, že tohle cpu všude a pořád, takže žádná velká novinka 😀 ale nemůžu jinak, než to přidat i sem. Pokud neumíš na sobě ocenit svoje znalosti, vlastnosti, činy, pak nemůžeš být sebevědomý/á. Pak je to jenom plytké sebevědomí, které je ještě ke všemu závislé na okolním uznání…prostě něco, co fakt nechceš 😉
3. Posiluj důvěru ve svoji intuici. Jestli tomu říkáš intuice, moudrost těla, nebo hlas srdce…to je celkem jedno. Líbí se mi i pojetí od W. T. Gallweye v knize Vnitřní hra tenisu. Autor tam píše o tzv. “Druhém Já”. První Já racionalizuje, moralizuje a soudí. Má tendenci mít nad vším kontrolu a hlavně se snaží plnit správně zadání. Rozhodně se mu nelíbí představa odevzdat svoje pravomoce někomu tak iracionálnímu a uvolněnému, jako je Druhé Já. Ale my potřebujeme obě “Já”. A abychom mohli plně projevovat náš potenciál, potřebujeme je mít hezky v rovnováze. Ale pozor, tohle fakt nejde zařadit do života z nuly na sto. Jen si představ, že s každým impulzem intuice/ Druhého Já, který jsi potlačil/a, se oslabila jeho schopnost a jasnost. Kolikrát to asi bylo za celý Tvůj dosavadní život, hmm? U většiny lidí to může být tisícovka zkušeností, kdy jsme jasně dali najevo, že nás náš vnitřní hlas nezajímá. Proto je na tom potřeba i trochu systematicky pracovat a postupně se učit kontrolu pouštět.

A takhle jednoduché to je 🙂

Sebevědomí není nic, co se musíme naučit. Je to naopak něco, co musíme oprášit a uvolnit ze sevření strachů a nedůvěry.

Pro porozumění a trénink těhle dovedností můžeš v dnešní době udělat fakt velkou spoustu věcí. Terapeutických metod je dneska jak nas*áno, k meditacím Tě inspiruje každý druhý účet na instáči a hledání koučů se už fakt nepodobá houbaření. Ale pokud chceš udělat něco hned teď a zároveň si práci na sobě fakt užít, moc Ti doporučuju Zvukovou lázeň. Je to metoda hodně jemná a zároveň účinná. Složila jsem ji i nahrála právě pro Tebe a stáhnout si ji můžeš úplně zdarma. Budu ráda, když mi pak i posdílíš, jaký to pro Tebe bylo 🙂

Sebevědomí zdar ❤️