Taky bojuješ s trému už leta letoucí a pořád to vypadá na jednomyslný vítězství Tvýho nepřítele?
Jo, s trémou se dá žít i bojovat pěkně dlouho.
A teď je konečně ten čas poznat svýho nepřítele.
Když chceme něco změnit, často máme tendenci s tím začít bojovat. No…myslim, že už to ve světě zní docela dlouho, ale stejně to radši zopáknu i tady. Nebojuj 😉 Bojem dáváme tomu problému jenom další sílu a protitlakem zvyšujeme tlak. Tak to prostě je. Bojíme se, že kdybychom přestali bojovat, znamenalo by to ignorantství a pasivitu, ale opak je pravdou. Záleží jenom, jakym způsobem na to půjdeme.
Jo, to může bejt často dost divný. Takže, pokud se Ti to nepozdává a máš tendenci se zase radši uchýlit k boji, tak doporučuju jeden takovej mezikrok. Prostě se na to jenom podívej. Nemusíš s tím souhlasit, nemusíš to řešit. Začni tím, že to budeš zkoumat. Když chceš s něčím bojovat, je dobrý znát svýho nepřítele a u pozorování to platí dvojnásob.
Může nám sloužit jako výstražný světýlko, který poukazuje na všechny zmíněný tři nešvary.
Chceš pracovat s trémou, abys zahrál/a na zkouškách skvěle a dostala jedničku? Vážně? To je Tvoje vnitřní PROČ? To je Tvoje motivace?
Co vlastně chceš? Co v sobě máš, čemu můžeš důvěřovat?
Možná je to zatím jenom úplně malinká drobnost, ale i to je naprosto skvělý a v pořádku. Z toho vycházej a z toho postupně buduj svoji sebedůvěru. Pak už Ti tréma nebude muset nic signalizovat a Ty budeš moct hrát, zpívat a tvořit naprosto svobodně a s radostí.