Co o nás tréma vypovídá?

Taky bojuješ s trému už leta letoucí a pořád to vypadá na jednomyslný vítězství Tvýho nepřítele?

Jo, s trémou se dá žít i bojovat pěkně dlouho. 

A teď je konečně ten čas poznat svýho nepřítele.

Když chceme něco změnit, často máme tendenci s tím začít bojovat. No…myslim, že už to ve světě zní docela dlouho, ale stejně to radši zopáknu i tady. Nebojuj 😉 Bojem dáváme tomu problému jenom další sílu a protitlakem zvyšujeme tlak. Tak to prostě je. Bojíme se, že kdybychom přestali bojovat, znamenalo by to ignorantství a pasivitu, ale opak je pravdou. Záleží jenom, jakym způsobem na to půjdeme.

Základní poučka praví “přijmi to”.

Jo, to může bejt často dost divný. Takže, pokud se Ti to nepozdává a máš tendenci se zase radši uchýlit k boji, tak doporučuju jeden takovej mezikrok. Prostě se na to jenom podívej. Nemusíš s tím souhlasit, nemusíš to řešit. Začni tím, že to budeš zkoumat. Když chceš s něčím bojovat, je dobrý znát svýho nepřítele a u pozorování to platí dvojnásob.

Co o nás tréma vypovídá? Hlavně to jsou tři věci.

1. Nevíme, proč to děláme. Nemáme jasně stanovenej záměr, jasně zformulovaný naše vnitřní PROČ. Pak sem můžeme lehce ztratit v dodržování pokynů z venčí, to nás vede k nadměrnýmu přemejšlení a kontrole a krásně si tak zveme trému přímo do našeho nervovýho systému.
2. Nejsme tady a teď. Řešíme buďto, co by se mohlo nejhoršího stát, nebo co se už stalo a nebylo to úplně dobrý. 
3. Nedůvěřujeme si. Nedůvěřujeme svýmu tělu, nedůvěřujeme svejm schopnostem. Neumíme to nechat pustit. Naše vědomí je složený ze dvou částí – racionální, která chce mít všechno pod kontrolou a intuitivní, která koná ve flow. Přes velký strachy z chyby a neuznání nechceme kontrolu uvolnit, a proto naší druhou část klidně i celej život nepustíme ke slovu. Její schopnost tak slábne a my se pak jenom divíme, že to nefunguje, tak se radši zase vrátíme k tý kontrole.

Tréma není nepřítel, ale ukazatel.

Může nám sloužit jako výstražný světýlko, který poukazuje na všechny zmíněný tři nešvary.

Chceš pracovat s trémou, abys zahrál/a na zkouškách skvěle a dostala jedničku? Vážně? To je Tvoje vnitřní PROČ? To je Tvoje motivace?

Co vlastně chceš? Co v sobě máš, čemu můžeš důvěřovat?

Možná je to zatím jenom úplně malinká drobnost, ale i to je naprosto skvělý a v pořádku. Z toho vycházej a z toho postupně buduj svoji sebedůvěru. Pak už Ti tréma nebude muset nic signalizovat a Ty budeš moct hrát, zpívat a tvořit naprosto svobodně a s radostí.